Když blog, tak blog!

Vzhledem k vysokému umístění v žebříčku Top Ten počasí posledních dní začnu tedy o počasí. Navíc se ještě natolik neznáme, abychom mohli hovořit třeba o vztazích. Takže: stav raných tulipánů dnes v úterý 16.3. 2010 na naší holyňské zahrádce: 5 cm nad blátivým hnusným a místy zasněženým povrchem. Tedy postýlka nic extra. Nejspíš chcípnou. Domnívám se. Nepřeju jim to. Ale zahradník ze mě nebude. To si měly holt ty semínka uvědomit, když mi v zimě vlezly do nákupního košíku. Naivita, romantismus - nic do dnešního světa.
S rozkoší a velkou mírou zodpovědnosti bych ale ráda vykonávala záslužnou práci přístavního kavárenského povaleče a voyera dejme tomu… na Krétě. Má závislost na světle, slunci a pohodových lidech má v posledních letech totiž vzrůstající tendenci. A věkem to jistě nebude. Občas bývám dokonce čím dál mladší a blonďatější. A na Krétě by tohle šlo samo.
Po pár letech v pravidelném pracovním procesu již konečně disponuji všemi vlastnostmi a předpoklady potřebnými k výkonu onoho povolání. A povolána se cítím být již delší dobu. Pokud tedy čteš tyto řádky, milý můj budoucí zaměstnavateli, chutě do díla. (Telefony zvedám až po závazné písemné přihlášce do konkurzu. Jednou týdně a hodně dlouho po probuzení.) Pokud projdeš, budeš ctěn, vážen a zásoben fotografiemi. Víc prozatím neslibuji, musíš mi dokázat, že si to zasloužíš. Nezapomeň: jediný nemateriální předpoklad mého zaměstnavatele je, že si ho musím vážit. Ostatní mi nepište. Věnujte se třeba shoppingu, astronomii či řvaní na zaměstnance.